Proč je dobré podporovat malé dítě k lezení?

Určitě jste už někde slyšeli větu – ty jsi taky nelezla a nic se nestalo, pěkně ses v půl roce přitáhla o šprušle v postýlce a ťapkala sis kolem, a jak jsi byla spokojená, jaké lezení prosím tě …

Jasně. Logicky, Pokud je dítě v ohrádce nebo postýlce a má možnost se o něco zapřít a vyšplhat nahoru, udělá to. To se to krásně kouká na svět z výšky, paráda. Akorát že vůbec …

 

Proč je lezení důležité?

1)       Při střídavém pohybu (pravá ruka – levá noha) dochází k propojení mozkových hemisfér, to znamená, že se budují nervové spoje mezi pravou a levou polovinou mozku. A to se bude hodit … například hned v první třídě při učení čtení a psaní.

2)       Tento pohyb parádně posiluje svaly, zapojuje totiž celé tělíčko, což je nezbytné pro pozdější dovednosti, jako vzpřímené sezení a zdravá chůze.

3)       Dítě se hezky naučí odhadovat vzdálenost (hned po prvním nabourání čelem do zdi), hloubku (uvidíte, že na schody se naučí nacouvávat rychlej než vám to šlo v autoškole), šířku (čili kam se ještě vleze a kam už ne … tady někdy chybí ty pověstné kočičí fousky, díky nimž se kočka nikde nešprajcne)

4)       Statisticky děti, které přeskočí fázi lezení, mívají v budoucnu častěji problémy s plochými nohami nebo skoliózou …  ale nebudeme se tu lekat, radši si pojďme říct, jak pomoct lenochům na čtyři:

 

Nahažte mu klacky pod nohy!

Obrazně, samozřejmě. Teda vlastně ne úplně obrazně. Zkrátka když bude muset ten malý koumák překonat překážky na zemi, aby se někam dostal, nezbude mu nic jiného, než se pokusit z toho bříška zvednout na kolínka.  

Jak na to? Vydlážděte mu cestu k oblíbené hračce dekou, větším plyšákem, koberečkem, ideálně i sebou - ho bude bavit se záškodnicky sápat přes máminu nohu a vy víte, že tím trénuje lezení.

Super je hra na trakař - pokud už udrží váhu na ručičkách, jemně ho chyťte pod bříškem/pánví a malinko ho nadzvedněte, reflexně zkusí "ťapat" rukama.

Někdy dítě neleze třeba je proto, že mu klouže podlaha. Pokud nechcete koberec, jednoduše kupte pěnové puzzle.

Dobrá hra je taky ta se zrcadlem, „druhé miminko“ bude to naše lákat k pohybu.

Jděte na čtyři taky - děti milují nápodobu. Když uvidí mámu nebo tátu, jak při hře lezou kolem nich po čtyřech, je větší šance, že to zkusí taky (zde doporučuji něčím si ta kolena chránit, nebo lézt po měkkém, děti je totiž mají určitě z jiného materiálu … já jsem po pěti minutách nemohla vstát ).

 

Hlavně neplašit, každé dítě je originál, jen pro orientaci a velmi zhruba, tato vývojová fáze vypadá časově plus mínus takto:

• Děti začínají lézt nejčastěji mezi 7. a 9. měsícem.
• Ideální je, pokud dítě leze alespoň 2 až 3 měsíce, než se plně postaví a začne chodit. Čím dýl, tím líp.
• Většina dětí přechází k samostatné chůzi kolem 12. až 15. měsíce. Statisticky. Moje první běhalo v roce, druhé před prvními narozeninami a třetí až skoro v roce a půl. Tak to prostě je … a hádejte, které je teď největší sportovec?

Pozor, nepleťte si lezení s plazením, plazení není totéž co lezení po čtyřech. Lezení vyžaduje zvednuté bříško nad podložku, střídání končetin, u plazení po bříšku se dítě většinou odstrkuje jen jednou nohou …

Tak co, fáze lezení se chýlí ke konci? Už se brouček přitahuje ručkama o nábytek, ťape kolem?

Čas pořídit první boty!